Petr Halmay

Bozza automatica 2834

 
 
STVOŘENÍ S VĚTA I
 
 
Jednou a včera
(když v lampách trhá se syrové maso záře)
líbám tvé šlachy, tvoje oči, žíly
plnými, do krve rozbitými ústy.
 
Na konci zahrady v klinice ještě svítí.
U Nováků – nad šachovými stolky –
je už tma.
 
Člověk,
který uklízí do krabic spadalé figury
 
a kterého od vidění znám,
otvírá přede mnou dveře a uklání se.
 
 
 
LA CREAZIONE DEL MONDO I
 
 
Una volta e ieri
(quando nei lampioni si convelle la carne cruda del fulgore)
bacio i tuoi tendini, i tuoi occhi, le vene
con la bocca piena, spaccata a sangue.
 
In fondo al giardino in clinica la luce è ancora accesa.
Dai Novák – sui tavolini con scacchiera –
è tutto spento.
 
Una persona,
che ripone nelle scatole le pedine cadute
 
e che conosco di vista,
apre la porta al mio passaggio e s’inchina.
 
 
Traduzione di Antonio Parente
 
 
 
 

Commenti